Od starověkého Egypta po Kamenický Šenov
Co má společného starověký Egypt třináctého století před naším letopočtem, Jeruzalém na počátku našeho letopočtu a dnešní Kamenický Šenov? Zřejmě bychom nalezli i více souvislostí, ale já mám nyní na mysli velikonoční svátky.
Začít však musíme od Adama. Ne obrazně, ale doslovně. Od toho se totiž vše až dodnes odvíjí. Adam s Evou odmítli žít pod Boží autoritou a tím i s celým budoucím lidstvem propadli smrti. A každý člověk až dodnes tuto jejich svobodnou volbu neustále vědomě i nevědomě potvrzuje (podle toho to také na zemi vypadá, že?), říká se tomu život v otroctví hříchu a smrti. Ale Bůh měl plán B) - jak to napravit a přitom respektovat lidskou svobodnou vůli…
V době, kdy v našich krajích byly pouze neobydlené lesy a nebyli zde žádní pohané slavící svátky jara, Mojžíš z Egypta na Boží pokyn vyváděl Izraelský národ. Po téměř čtyři století trvajícím egyptském otroctví jej vyvedl ke svobodě. Neobešlo se to však bez zázraků a bez utrpení. Klíčovým okamžikem byla Veliká noc. Ta noc, kdy na Egypt pro faraonovu neochotu propustit Boží lid z otroctví, dopadla ona pověstná desátá rána - smrt všeho prvorozeného. Když Zhoubce onu noc procházel Egyptem a pobíjel vše prvorozené, Izraelští měli jedinou šanci uniknout osudu svých otrokářů: poslechnout Hospodinův příkaz a konat. Ten příkaz zněl: v každé rodině obětovat beránka bez vady a jeho krví natřít nadpraží i obě veřeje domu. Tak krev obětovaného beránka uchránila Boží lid před zhoubou. Víme, že až pod tíhou této strašné rány, kdy Hospodin soudil Egypt i jeho božstva, farao propustil lid Izraele z otroctví. Ještě tu noc, Velikou noc, byl Izrael Hospodinem vyveden skrze Mojžíše z Egypta. Od té doby pak Izraelité na připomínku rok co rok slavili velikonoční svátky, pesach, jako hod beránka. Tento beránek byl pravidelně obětován za všechny hříchy lidu Izraele, aby byl usmířen se svatým Bohem.
Toto vše bylo předobrazem událostí, ke kterým došlo na počátku našeho věku ve velikonočním Jeruzalémě. O těchto velikonočních svátcích však již nebyl v Jeruzalémském chrámu obětován pouze další zvířecí beránek, jehož oběť je třeba další velikonoce opakovat. V utrpení a smrti na Golgotském kříži byl jednou provždy obětován ten pravý Beránek bez vady - Boží syn, Ježíš. A jeho oběť dokonale smývá veškerá provinění a dokonale usmiřuje hřešícího člověka se svatým Bohem. Starozákonní obraz došel svého naplnění.
Ale jak víme, tentokrát to smrtí beránka neskončilo. Ježíš porazil smrt a třetího dne vstal z mrtvých. Jak by také mohla smrt vládnout nad někým, kdo sice jako člověk zemřel, ale jako dokonalý Boží syn však nikdy nezhřešil, a proto na něj smrt neměla právo?
Události těchto velikonoc se stali dalším předobrazem, tentokrát všem lidem: kdo zde na zemi v důvěře přijme Ježíšovu zástupnou oběť za svůj vlastní hřích, sice jako člověk tělesně zemře, ale jako dokonale očištěný Ježíšovou krví opět vstane k životu věčnému. Proto se velikonoce, přes svoje tragické pozadí, staly největšími křesťanskými svátky plnými naděje.
A jak to souvisí s námi, kteří dnes, téměř po dvaceti stoletích, žijeme v Kamenickém Šenově? Jsme na tom úplně stejně, jako lidé, kteří Ježíše potkávali v Judeji, Galileji či Samaří po jeho vzkříšení. Stejně jako židé i pohané, kteří se později potkávali s apoštoly po celé Římské říši a slyšeli tu Dobrou zprávu o svém vykoupení – evangelium. Stejně jako mnozí naši předkové, kteří té Dobré zprávě uvěřili a my díky tomu dnes žijeme v té části světa, která je stále považována za křesťanskou – byť to tak namnoze nevypadá. Je totiž stále na nás samotných, zda vezmeme vážně to, co je napsáno výše: že jednou provždy byla prolita krev nevinného Božího syna za hříchy nejen Izraele, ale celého lidstva. Že jako krev toho prvního beránka ochránila Boží lid před Zhoubcem tehdy v Egyptě, nyní krev tohoto Beránka Božího chrání před zhoubou všechen Boží lid ze všech národů. Že jako tehdy bylo výsledkem osvobození Božího lidu z otroctví egyptského, nyní je výsledkem osvobození Božího lidu z otroctví daleko horšího, otroctví hříchu. A že jako tehdy bylo k záchraně potřeba, aby Izraelité POSLECHLI a ve víře potřeli nadpraží a veřeje domu krví beránka, tak i nyní je potřeba poslechnout a ve víře nalézt záchranu v Beránkově krvi. Jak? Na to nám odpovídá Písmo svaté v listu Římanům a Janově evangeliu: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn (spasen)“. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal právo stát se Božími dětmi.“
Chceš i ty zvítězit nad smrtí? Chceš raději svobodu než žít zotročen svým sobectvím, pokrytectvím, pomlouváním, vztekem, závistí, závislostí, strachem ze smrti, strachem z lidí nebo touhou po uznání? Chceš žít v radostné naději? Je dokonáno, cestu máš už otevřenou. Záleží jen na tobě.
A na závěr bych měl ještě jednu otázku: Jak souvisí velikonoce s plavbou na zaoceánské lodi? Odpověď se dozvíte o velikonoční neděli, pokud přijmete pozvání a přijdete se dopoledne podívat do kina na velikonoční program našeho Křesťanského klubu.
Stanislav Lorenc
duchovní Křesťanského společenství Kamenický Šenov