Noemova archa a my
Noemův příběh známe všichni. Nejedná se o legendu ani pohádku, ale pravdivý historický příběh. Ne každý ví, že přesně podle biblického svědectví byla Noemova archa v 50.letech 20.století skutečně nalezena v Tureckém pohoří Ararat a že je tam dnes Tureckou vládou zřízena Přírodní rezervace Noemovy archy.
Víme, že Noe byl bohabojný muž a žil v pokolení, které bylo tak zkažené, zlé a plné násilí, že se Bůh rozhodl celé lidstvo vyhladit. Vyhladit a začít od píky jen s Noem. V Písmu se přímo neuvádí, co tehdejší lidé vyváděli, ale docela by mně zajímalo, jestli jsme my - myslím dnešní globální lid - horší než oni...
Noe poslechl Boha a začal stavět archu. Kdo viděl komedii Božský Evan, si umí představit, jak se asi jevil svým spoluobčanům. Anebo jak bychom asi vypadali my, kdybychom si na zahradě za barákem začali stavět obrovskou loď. Noe stavěl, ale dál musel žít svůj civilní život. Narodili se mu tři synové, ti dospěli, domů si přivedli svoje dívky a oženili se. Tedy evidentně nezemřeli hladem, tudíž si poctivě získávali obživu. Víme, že Noe si nestavěl archu jen jako nějaký podivínský koníčkář, ale že hlásal lidem okolo, o co tady jde (2.Petrova 2:5).
Když se pořádně podíváme do šesté kapitoly knihy Genesis a třeba si i pomůžeme Biblickým slovníkem, tak zjistíme, že se nejednalo o nějakou životní epizodku, ale o 120 let! 120 let tehdy ubíhalo stejně, jako dnes - rok byl stejně dlouhý jako dnes, hodina byla stejně dlouhá jako dnes, minuta byla dlouhá jako dnes. Ale i kdybychom si poměrem délky lidského života tehdy a dnes přepočítali těch 120 let, stejně by nám vyšla doba zhruba 12 let - a i to není málo!
Takže zatímco Noe s rodinou žil uprostřed zkaženého lidu pod stejným nebem a za stejných podmínek, ve kterých musel "normálně fungovat ", po celou tu dobu byl život jeho samého i jeho rodiny podřízen stavbě archy.
To, že tady spolu sedíme, je důkazem toho, že Noe svůj úkol splnil a vše dobře dopadlo :-)
Jak jinak se nás však tento příběh s archou týká? Staré církevní výklady spatřují v arše předobraz Církve - před zkázou jsou zachráněni pouze ti, kdo jsou na palubě. S tím by se dalo souhlasit, pokud si definujeme správně Církev. Pokud se příslušností k Církvi myslí členství v křesťanské denominaci ( např. ŘKC, CČE...) na základě křtu i třeba v dětském věku, tak bych si dovolil nesouhlasit. Pokud se však příslušností k Církvi myslí obrácení, osobní příjetí odpuštění skrze oběť Pána Ježíše Krista a vydání svého života Bohu, pak souhlasím. Tak i rozumím významu Petrova vyjádření v závěru třetí kapitoly jeho prvního listu.
Takže v Noemově uposlechnutí Božího příkazu, budování a dobudování archy a ve finální záchraně před smrtí při globální potopě můžeme vidět předobraz našeho života z víry v Pána Ježíše. Tak, jako pro lidstvo - tedy Noeho s rodinou - byla prostředkem k záchraně stavba archy, pro nás je prostředkem k záchraně život z víry v Pána Ježíše. Až přijde potopa - smrt nebo konec času - budeme zachráněni.
Jak se můžeme při přemýšlení nad tímto příběhem poučit? Může nám být varováním, pokud ještě "nejsme na palubě" - pokud si žijeme svůj život bez Boha, bez vyznávání hříchů, bez přijetí odpuštění. Jestliže už "jsme na palubě" - poznali jsme, že si za svůj hřích zasloužíme smrt, přijali jsme z víry odpuštění skrze oběť Pána Ježíše a dál ve víře v Pána Ježíše žijeme - můžeme se nechat oslovit některými výše zmíněnými paralelami v životě Noema.
- Noe uvěřil Bohu a dal se do stavby archy. I my jsme Bohu uvěřili - budujeme naši "archu", náš život víry?
- Noe uprostřed svého občanského života, kdy měl stejné starosti i podmínky jako jeho spoluobčané, budoval archu. Ale stavbě archy tento občanský život musel podřídit, jinak by jí nepostavil. Stálo ho to "volný čas" i prostředky, bylo nutno podřídit tomu fungování celé domácnosti. Řekli bychom, že rodinné priority byly podřízeny stavbě archy. Podřizujeme svůj občanský život našemu "budování archy", životu z víry? Máme jiné priority, než naši spoluobčané? Je chod naší domácnosti tomu podřízen? Jsou naše manželství, naše výchova dětí, finanční toky v rodině atp. podřízeny životu z víry? Nasloucháme v tom jako Noe Bohu?
- S tím souvisí i další věc: můžeme vidět, že Noe byl dobrý otec. To zdaleka není pravidlo ani u biblických otců! Všimněme si, že jeho synové, narození již během stavby, byli také zachráněni ze zkaženého pokolení. Odmalička vyrůstali ve vědomí otcova poslání a podíleli sa na něm. A nejen jeho synové byli zachráněni, ale i jejich manželky, které si přivedli z toho samého zkaženého pokolení. To o mnohém vypovídá. Co my a naše děti? Vychováváme je tak, že budou chodit s Bohem? Že budou mít správné priority v životě? Je na naší výchově vidět, že patříme "na archu", nebo vychováváme stejně jako naše okolí - víc k sebeprosazení, než k pokoře, víc k sebeprezentaci než k naslouchání, víc k braní než k dávání?
- A co dále: Noe archu nestavěl potajmu doma v kůlně, na jeho "dílo" bylo vidět. Jistě se vědělo o jeho "bláznovství". A on nebyl potichu, ale během stavby korábu využíval příležitosti ( 1.Petrův 3:20) - byl "hlasatelem spravedlnosti" (2.Petrův 2:5). Je na nás vidět, že něco budujeme a co budujeme? Vydáváme o tom svědectví?
A na závěr: Noe chodil s Bohem (Gen 6:9). Tím to všechno začalo. A co my?
SL