Život člověka by se dal v některých ohledech přirovnat ke stavbě domu. Není to sice moje originální myšlenka, ale o tom až později. V budování a vybudování domu můžeme vidět určitá podobenství týkající se našeho života.
Jistě si umíme představit – a někteří možná i znají - dům, který se zvenku zdá krásný, ale uvnitř se nedá moc dobře bydlet. Staviteli například došly peníze a uvnitř buď není nic, nebo se žije v provizoriu. Anebo by se i dalo bydlet, ale vztahy v tom domě jsou tak špatné, že to ani ona krása zvenku nezachrání.
V opačném případě si jistě umíme představit – a opět někteří možná i znají – dům, který zvenku nijak atraktivně nevypadá, ale uvnitř se žije moc pěkně. Třeba je uvnitř nápaditě řešen, anebo atmosféra v tom domě je tak pěkná, že převáží onu zdánlivou neatraktivnost.
Tuším, že kdo dočetl až sem, bude zřejmě patřit mezi ty, kteří by si raději zvolili bydlení v tom domě druhém.
V obou uvedených případech jsme posuzovali domy, které alespoň stojí a nějakým způsobem, horším nebo lepším, fungují. Nyní se však podíváme na stavbu domu z trochu jiného pohledu. Představme si opět dva domy. První dům je postaven bez základů. A jelikož jeho majitel ušetřil nemalou sumu a také dost času tím, že stavěl jen nad zemí, dům má postavený nejen rychleji, ale také honosněji.
Druhý dům má poctivé základy, dokonce jeho majitel neváhal ty základy ukotvit na skále. A jelikož takové budování základů není levná záležitost, dům nakonec zdaleka není tak honosný, jako ten dům první. Navíc zatímco majitel druhého domu teprve dokončoval základy a chystal hrubou stavbu v nadzemí, jeho soused, majitel domu prvního, pozoroval snažení svého souseda již ze své krásné terasy při kafíčku a s doutníkem v ústech. Vnější pozorovatel by možná obdivně vzdychl nad zdánlivě šikovnějším a úspěšnějším sousedem. Zde by náš malý příběh mohl skončit a možná máte dojem, že ve skutečném životě to zde opravdu končí. Ale ouha, happyend sice nakonec přijde, ale trochu jinak. Ona se totiž na ty domy po nějaké době přivalila veliká povodeň a můžete hádat, který dům povodeň přestál a který dům se s velkým rachotem zřítil. Ano, hádáte správně, ten “šikovný“ soused už doutník na terase svého honosného domu nekouří.
Jsem si jistý, že většina z nás by si zvolila živobytí v tom domě druhém, méně honosném, ale s pevnými základy. A právě příběh takových dvou domů si zvolil Ježíš Nazaretský jako podobenství, když vyučoval zástupy těch, kdo za ním přicházeli z blízka i daleka. A co je chtěl tím příběhem naučit? Jak v životě budovat základy, aby jejich „domy“ obstály, až přijde velká povodeň – jako že zcela jistě přijde.
Chcete také vědět, jak se takové základy budují? Přečtěte si pozorně návod v Evangeliu podle Lukáše v šesté kapitole. Ježíš tam říká: „Proč mne oslovujete ‚Pane‘, a neděláte to, co vám říkám? Každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je – ukáži vám, komu je podobný. Je podobný člověku stavějícímu dům, který kopal do hloubky a položil základy na skále…“ A dál ten příběh znáte. A Ježíš pokračuje: „Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů…“ Dále to také již znáte. Budovat pevné základy svého života tak, aby ustál každou povodeň, každou vichřici, každou těžkost, znamená nejen naslouchat a znát, co nám Pán Bůh skrze Ježíše Krista říká – tedy to, co čtu v Bibli, ale také podle toho jednat. Jinak řečeno: Pánu Bohu nejen naslouchat, ale také Ho poslouchat; nejen Bibli číst, ale také podle ní žít.
A ještě dovětek na závěr: tou skálou, na kterou je třeba ukotvit „základy“, není nikdo jiný, než Ježíš sám.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov