Já sám nejsem šenovským rodákem, moje žena však ano. Když jsme se před mnoha lety již jako manželé usadili v Kamenickém Šenově, při procházkách jsme začali občas chodit i kolem Eliášky. O její historii jsem věděl vlastně jen to, že v ní pracoval manželky dědeček. Přesto jsme si vždy povídali, jaká je to škoda, nechat takovou krásnou budovu chátrat. Pamatuji si, jak jsme s jistou nadějí spekulovali, že snad až vstoupíme do EU, bude nějaká šance na její záchranu.
Dnes je Eliáška v ještě horším stavu, než byla tehdy. Přesto se zdá, že existuje jistá naděje. A nám s manželkou, jakožto křesťanům, připadá „ta naše“ Eliáška jako jistý symbol či obraz, možná dokonce jako soubor symbolů a obrazů. Chtěl bych se nyní věnovat jednomu z nich.
Díváme se na ni a vidíme zprvu jen tu ošklivou zchátralou budovu, kterou nyní bohužel opravdu je. Přesto je zcela evidentní, že kdysi to musela být krásná a významná stavba. Že její historie je i historií mnoha zdejších lidí. Vidíme, že přes svůj současný bídný stav stále ještě stojí, ještě se nezhroutila. Při troše fantazie si můžeme představit, jak skvostnou by opět mohla být. Kdo ji má na srdci, tak i přes její současný ubohý stav v ní vidí její potenciál. A vskutku mnoho z nás by ji rádo vidělo zachráněnou, opravenou a funkční. A jsou i tací, kteří si to nejenom přejí, ale nějakým způsobem se o to snaží.
A teď si představme, že do této situace by přišel velmi movitý a vlivný mecenáš, který by si Eliášku zamiloval. Bez ohledu na ztrátovost celého podniku by nabídl, že Eliášku odkoupí, kompletně zainvestuje celou obnovu a postará se o její novou a skvělou budoucnost. Avšak v rozporu s očekáváním a navzdory všem nadšeným proklamacím i snahám by byl všemi zúčastněnými odmítnut. Dál by se jen mluvilo, plánovalo, možná by se provedlo pár nejnutnějších záchranných prací, ale jeho úžasnou nabídku by všichni ignorovali. A jednoho dne by se Eliáška nakonec zhroutila. Nebyla by ta situace neuvěřitelně absurdní a hloupá?
Ovšem stejně absurdní situace je vidět všude kolem nás, když se pozorně podíváme na své lidské životy a zamyslíme se. Díváme se a vidíme „stavby“ zanedbané a zpustlé vinou vlastní nemohoucnosti, nezodpovědnosti, neschopnosti a nekompetentnosti. Nebývale vysoká je jak rozvodovost, tak spotřeba antidepresiv. Podle odborníků je 40% lidí dnes možno diagnostikovat jako neurotiky či psychotiky. Trápí nás nefungující vztahy, nemoci, nároky okolí, nevychované děti; nevěrnost, sobectví a bezohlednost druhých i naše vlastní…. Někdo si svůj bídný stav uvědomuje, někdo se jej snaží skrýt za fasádou formálního vzdělání, úspěchu v práci či podnikání, v umění, sportu; nebo novým autem, novým domem, novým vztahem či hezkou dovolenou. Jeden tu fasádu křečovitě drží, jen aby nespadla, druhý podlehne iluzi, že ta fasáda je vlastně ten pravý život a třetí na to již začíná rezignovat.
Absurdní a hloupá ta situace – stejně jako u představy té Eliášky – však není pro ten samotný fakt zchátralosti, ale pro její zbytečnost! Vždyť je zde skutečný „mecenáš“, který si nás zamiloval! A bez ohledu na veškerou ztrátovost nabídl, že nás získá pro sebe a postará se nejen o naši obnovu a rozkvět, ale i skvělou a dokonce věčnou budoucnost. Bůh Otec je ten „mecenáš“ a investoval do nás svého Syna, aby nás v něm vykoupil z bídy, zmaru a smrti. Přes náš současný ubohý stav v nás vidí ten úžasný potenciál a je ochoten do něj dále investovat nejen zde na zemi, ale i na věčnost. Ignorovat takovou nabídku a dál jen planě mluvit, plánovat, případně udělat pár nejnutnějších „záchranných prací“, je stejně absurdní a hloupé, jako by bylo v případě oné Eliášky.
Jestli nakonec ta skutečná Eliáška zbytečně spadne, bude to hodně smutné, ale je to pořád jen budova. Jestli se však zbytečně zhroutí váš pozemský život a pro věčnost – místo nádherné budoucnosti s Bohem – budete ztraceni v pekle, bude to tragédie pouze a jedině proto, že jste ignorovali tu úžasnou životní nabídku od Boha Otce. Naděje spojená s touto nabídkou stále ještě trvá a v Kristu Ježíši platí pro každého z vás. Reagujte na ní, dokud „stavba“ vašeho života ještě stojí, aby později nebylo příliš pozdě.
Pokračování příště.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov