Herrnhut, česky Ochranov, je německé městečko v Sasku nedaleko našich hranic. Z Kamenického Šenova je nám dokonce o trochu blíže než Liberec. Přestože je nám blízký svou vzdáleností v kilometrech, obecným povědomím a zejména duchovně je nám vzdálen podstatně více. To se nyní pokusíme trochu napravit.
Herrnhut totiž není jen město, ale je to fenomén. Navíc historicky spojený s naší vlastí, konkrétně s drahocenným plodem české reformace – Jednotou bratrskou.
Po Bílé hoře, v době protireformace, bylo Jednotě bratrské jako protestantské církvi znemožněno působit a přestala formálně existovat. Mnozí bratři, mezi nimi i její poslední biskup J. A. Komenský, odešli do exilu. Někteří z těch, kteří zůstali ve vlasti, se snažili v tajnosti svou víru uchovat. Měli kontakty se zahraničím a pořádali tajná setkání. Tak přežila Jednota v podzemí celé století.
Pod vlivem pietistického náboženského probuzení v Německu došlo začátkem 18.století k náboženskému probuzení také na Severní Moravě, zejména na Fulnecku, kde před svým odchodem působil Komenský a kde se zachovaly tradice původní Jednoty bratrské. S tímto probuzením však také vzrostlo nebezpečí pronásledování. A zde klíčovou roli sehrál „potulný“ tesař a tajný moravský misionář Kristián David. Ten se na své cestě do Horní Lužice, kde vládla náboženská svoboda stejně jako v celém protestantském Sasku, setkal v roce 1722 s další klíčovou postavou, mladým a zbožným hrabětem Mikulášem Ludvíkem z Zinzendorfu a Pottendorfu, pozdějším biskupem obnovené Jednoty bratrské.
Hrabě Zinzendorf vyrůstal ve vlivné a zbožné pietistické rodině. Přes svůj urozený původ, všestranné nadání, skvělé vzdělání a slibnou kariéru u dvora byl však již od dětství rozhodnutý sloužit Ježíši Kristu při šíření evangelia. Hrabě při setkání s Kristiánem Davidem ihned pocítil sympatie k bratřím na Moravě a přislíbil pomoc při jejich útěku do Saska. David se vrátil na Moravu a záhy se již vracel na Zinzendorfovo panství v Berthelsdorfu s první vlnou exulantů. A zde, nedaleko Berthelsdorfu, pod úpatím kopce Hutberg – na kterém byl později vystavěn modlitební altán s rozhlednou – vyrůstají s pomocí tesaře Kristiána Davida první domy bratří z Moravy. Hrabě pojmenovává toto místo Herrnhut ( „Obhut des Heren Jesus“, „ochrana Pána Ježíše“, proto český název Ochranov) v naději, že toto nově vzniklé společenství bude nejen pod ochranou Páně, ale také na stráži Páně. Tato touha se hraběti vyplnila a z Herrnhutu se postupně stalo jedno ze světových duchovních center probuzenecké církve.
Přicházeli další a další perzekuovaní bratři z Čech a Moravy s celými rodinami, aby zde nacházeli ochranu a bezpečí. Obec žila prací a intenzivním náboženským životem. Společenství rostlo a sílilo, vzkvétalo zemědělství, řemesla i obchod. Hrabě s manželkou Erdmuth Dorotheou a dětmi žili v Ochranově mezi „Moravany“ a plně se jim věnovali. Kázal, vyučoval z Písma svatého, vedl bohoslužby, navštěvoval domácí skupinky, napomínal a povzbuzoval, urovnával spory. Pustil se do uskutečňování záměru vytvořit ze svého panství centrum sítě náboženské, sociální a pedagogické práce. Vybudoval zde sborovou budovu, sirotčinec, školu, knihkupectví, lékárnu, později Dům svobodných bratří a Dům svobodných sester. Nechal také zbudovat zahradu, kde mohli pracovat ti, kteří by jinak neměli šanci se uživit. Jelikož se pilně věnoval publikační a nakladatelské činnosti, byl významným i provoz tiskárny.
Zvláště je třeba zmínit rok 1727, který byl jedním z milníků: vznikla Herrnhutská ústava po vzoru bratrské smlouvy staré Jednoty a tím vlastně došlo k oficiálnímu obnovení Jednoty bratrské, Unitas Fratrum, (anglicky Moravian Church).
Obec se stala úzce spjatou nábožensko-sociologicko-ekonomickou jednotkou. Vznikaly další obce a spolu s obrovským misijním nasazením se dílo bratří šířilo nejen po Evropě, ale i na nově objevených územích ve světě. Misionáři z Ochranova ovlivnili národy na Karibských ostrovech, oslovili Eskymáky v Grónsku, Newfoundlandu a na Aljašce, zasáhli Jižní a centrální Afriku a státy Střední Ameriky. V Severní Americe zakládali osady, ze kterých jsou dnes velká města, misijně působili mezi Čerokézy, Delawary, Mohykány, Irokézy a dalšími indiány. Bratři byli vysíláni na ostrovy v západní Indii, ke koptům v Egyptě, k otrokům do Surinamu…
Zinzendorf a jeho obnovená Jednota bratrská měli vliv na mnohé dění v duchovní, občanské i politické rovině s dopadem na neuvěřitelné množství lidí a tento vliv přetrvává. Proto ani není možné v rámci tohoto článku vše vyjmenovat. Herrnhut svým uspořádáním církevního a občanského života se stal vzorem pro mnohá jiná díla ve světě. Rovněž unikátní způsob misijní práce se stal modelem pro následovníky i z jiných církevních denominací a je zdrojem inspirace stále. Vliv Moravských bratří sahal od královských dvorů až po otroky na plantážích. Inspirován obnovenou Jednotou byl například také John Wesley, anglický protestantský teolog a zakladatel metodistické církve, který několikrát Herrnhut navštívil.
I dnes je Herrnhut významným místem a návštěvník zaregistruje jeho mezinárodní atmosféru. Není nijak překvapivé, uslyšíte-li na ulicích angličtinu, hebrejštinu nebo češtinu. Bez nadsázky lze říci, že Herrnhut je „poutním místem“ protestantů z celého světa. Navštěvovaný je i bratrský hřbitov na úpatí Hutbergu, kde jsou pochovány výrazné postavy obnovené Jednoty včetně hraběte, hraběnky, Kristiána Davida a dalších našich předků z Čech a Moravy.
Jak můžete vidět, Herrnhut není jen místem, ze kterého pocházejí originální vánoční hvězdy z místní manufaktury, které kupujeme na trzích v Drážďanech. Ovšem právě Herrnhutská hvězda je symbolem toho nejpodstatnějšího na odkazu našich předků: Boží lásky zjevené v Ježíši Kristu a dosvědčované generacemi jeho následovníků, kteří v Ochranově „pod Pánovou ochranou“ nalezli útočiště a odkud zprávu o této Boží lásce nesli do celého světa.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov