Imigrační vlna se valí i na nás v Kamenickém Šenově. Prozatím nikoliv ve své fyzické podobě, ale v té mediální zcela určitě. Nepochybuji, že zasáhla mysl téměř každého z nás. Je evidentní, že se děje něco významného, co nezůstane bez následků a s čím si odpovědní v Evropě nevědí moc rady.
Chci se zde zamyslet nad tím, co úzce souvisí s faktem, že většina migrantů přicházejících do nábožensky svobodné Evropy je muslimského vyznání. Mnoho lidí v Evropě se totiž považuje za křesťany v jakémsi kulturním nebo geografickém významu, přestože ve skutečnosti žádnými křesťany – tedy učedníky a následovníky Ježíše Krista – vlastně nejsou. Je velkou chybou, pokud si myslíme, že s muslimy je to stejné. To vám potvrdí většina těch, kdo muslimy důvěrněji znají a nebojí se být politicky nekorektní. Co to konkrétně znamená? Znamená to, že každý muslim je opravdu přesvědčen, že Alláhova je celá země, a proto patří jeho věrným. Že Mohamed je vzorem. Že šaría je to nejlepší právo. Že Islám je nadřazen všemu ostatnímu a je tím nejlepším pro celé lidstvo. Že islámská etika je jiná než naše etika (naše etika například podvod vždy odsuzuje, kdežto islámská etika podvod na nevěřícím připouští). Že pod vládou islámu neexistuje svoboda vyznání. Pouze „lid knihy“, tedy židé a křesťané, jsou tolerováni, pokud ovšem přijmou podřízené postavení „dhimmi“ a platí zvláštní poplatky „džizju“. Nevěřící propadá smrti stejně jako ten, kdo od islámu přestoupí na jinou víru. Islám, na rozdíl od křesťanství, je nekritizovatelný a nezná dělení na světské a náboženské – jeho zákon „šaría“ postihuje všechny oblasti života do nejmenších detailů.
Islám má dvě tváře a dělí svět na dva „domy“: dům islámu a dům války. Dům islámu je tam, kde vládne islám. Kde zatím islám nevládne, je dům války. Každý muslim na území domu války je zavázán usilovat o to, aby se z něj stal dům islámu – to je džihád. Až bude celý svět domem islámu, stane se domem míru. Proto každý muslim souhlasí s cíli Islámského státu, přestože zdaleka ne každý muslim jeho metody schvaluje.
Dan Drápal píše, že ve světě jsou nyní jen tři skutečně hybné duchovní síly: světský (nenáboženský) humanismus, křesťanství a islám. Islámskou terminologií bychom tedy mohli říci, že jsou zde tři domy: dům světského humanismu, dům křesťanství a dům islámu. Mýlí se ten, kdo Evropu ještě považuje za dům křesťanství. Je však užitečné nepřehlédnout následující: v domě křesťanství je dostatek místa i pro světské humanisty a muslimy. Stejně v domě světského humanismu je místo pro křesťany i muslimy. Ale v domě islámu to tak neplatí.
Jeden z těch domů je předem odsouzen k porážce. Vlastně již dnes je mrtvý a nepomůže mu ani jeho technologická převaha. Chybí mu totiž vztah k něčemu, co ho přesahuje do věčnosti – vztah úcty (uctívání), lásky a ochoty obětovat se. Ano, tím poraženým je světský humanismus. Nedává totiž uspokojivé odpovědi na základní lidské otázky po smyslu života - „kdo jsem, proč tu jsem, kam jdu“. Redukuje život člověka na časnost a nedává žádnou vyšší naději. Ne náhodou je právě v tomto domě největší spotřeba antidepresiv a nejvyšší počet sebevražd.
Křesťan uctívá Boha, Stvořitele a milujícího Otce, který neváhal obětovat svého Syna pro záchranu světa. Muslim uctívá sice falešného boha (z pohledu křesťana), ale je ochoten se pro něj obětovat a položit život. Křesťanovo srdce patří na prvním místě Bohu. Muslimovo srdce bije pro Alláha. Světský humanista však nevěří v žádného boha, neuctívá nic věčného, co by ho přesahovalo, pro co by mu hořelo srdce a pro co by položil život (už ani obrana vlastní země za to nestojí, jak ukázala nedávná bouře nevole k odvodům). Křesťany spojuje láska k Bohu, který je Pravda. Muslimy sjednocuje džihád. Světský humanista Boha a Pravdu odvrhl a vyznává myšlenku, že každý má svou vlastní pravdu. A protože pro něj žádná absolutní pravda neexistuje, tak vlastně žije ve lži. A proč pokládat život za lež?
To vše uvedené nepíši proto, abych vzbudil averzi k muslimům. Ono totiž vůbec nejde o muslimy, ale o nás. Jak prý nedávno řekl Karel Schwarzenberg: naším problémem nejsou plné mešity, ale prázdné kostely. Jde tedy o poznání, jak prázdní a bezmocní my sami stojíme vůči vzrůstající síle toho, co je silně motivováno, má na vše jasnou odpověď a je přesvědčeno o své nadřazenosti. Co může nabídnout světský humanismus kromě svého bohatství a své selektivní tolerance: Pokrytectví nazývané politická korektnost? Zesměšňování věřících a znevažování náboženských symbolů? Pochody hrdosti? Sňatky homosexuálních párů nárokujících si právo na děti? Zabíjení vlastních nenarozených dětí taktně označované jako přerušení těhotenství? Genderismus se svými kvótami? Rozvody a rozpadlé rodiny? Nefungující vztahy v širších rodinách a seniory v LDNkách? Nebo ideu práv všech na všechno?
Dům světského humanismu, bezvěrectví, prázdnoty a různých –ismů se pod tlakem zhroutí. Do jakého domu se přestěhovat? Do domu, kde vládne právo šaría, smrt za odpadlictví a zabíjení nepřátel? Nebo se raději včas přestěhovat do toho starého domu, kde vládne Pán, který miluje hříšníka, obětuje se za něj až na smrt, který když chodil po zemi, tak uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, nabádal k odpouštění a lásce i k nepřátelům? Pro který dům zahoří srdce?
Stanislav Lorenc, duchovní Křesťanského společenství K.Šenov