Jak číst Bibli (podle G.D.Fee a D.Stuarta)

Starobylý výklad : Ucho jehly byla brána v Jeruzalémě,která byla tak nízká, že velbloudi musely po kolenou

nesedí s půvadním významem textu, viz reakce učedníků a komentář Ježíše

4. Dobrý překlad

66 knih protestantské Bible bylo původně napsáno hebrejsky, aramejsky a řecky.

Tyto jazyky neovládáme, proto naší ZÁKLADNÍ POMŮCKOU je překlad do mateřského jazyka

Proto je třeba zvolit dobrý překlad, respektive několik překladů.

Čtení překladu je nezbytnost, nese to však ten problém, že

jako závazné Boží slovo přijímáme exegetické volby tohoto překladu (překladatelů)

překladatelé se musí často rozhodovat, co chtěl původní text ve skutečnosti sdělit

Příklad 1.Kor 7:36

KP:

Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi

mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.

Ž:

Jestliže však někdo myslí, že se nechová čestně k své nevěstě, když ji nechá stárnouti,

a musí-li to býti, ať učiní, co si přeje, nehřeší, ať se vezmou.

EP:

Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už ve zralém věku,

a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.

NS:

Jestliže však někdo myslí, že jedná nečestně vůči své panně, která je ve zralém věku,

a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou.

NS překlad je doslovný, ale ne příliš nápomocný vzhledem k dvojznačnosti ve významu vztahu

muže a jeho panny.

Jisté však je, že Pavel dvojznačnost na mysli neměl a ani Korintští to nechápali dvojznačně.

V tomto případě je nejlepší exegetická varianta v EP. Kdo však čte pravidelně jen KP, která tuto

pasáž vykládá jako vztah otec-dcera, v tomto případě přijímá jako závazný nepřesný

(nejméně pravděpodobný) výklad.

→ Co s tím dělat?

1) Používat jeden dobrý překlad jako hlavní – kvůli zapamatování si veršů a ucelenosti, nejlépe ten,

který je vybaven poznámkami s variantami

2) Pro studium používat více dobře vybraných překladů, o kterých se předem ví, že se budou různit -

- tím se ukážou mnohá exegeticky složitá místa

A jak vybírat k tomu vhodné překlady?   pokračování příště

Teorie překladu – otázka textu

Překladatel musí dělat volby dvojího druhu: textové a jazykové

Nejdříve překladatel zjišťuje, zda hebrejský či řecký text, který používá, se co nejvíce blíží

PŮVODNÍ FORMULACI, protože

- neexistují původní rukopisy

- exisují jen tisíce ručně psaných opisů pořízených během cca 1400 let

- velká většina rukopisů z pozdního středověku si je velmi podobná, liší se však

značně od rannějších opisů a překladů

existují tisíce rukopisů, ani jeden však není zcela shodný

Textová kritika - věda, která pacuje s přísnými kontrolními mechanismy

Dva druhy důkazů:

vnější ( povaha a kvalita rukopisů)

vnitřní ( druhy chyb vzniklých při opisu)

vnější - kvalita a stáří rukopisů, má vliv v rozhodování ve prospěch daného různočtení

U SZ jde obvykle o volbu mezi středověkými hebrejskými rukopisy a staršími rukopisy

Septuaginty *(řeckého překladu). Hebrejské rukopisy odrážejí velice starý text,

často však potřebují korekci starší Septuagintou.

NZ má dobré rané vn.důkazy z Egypta a rané důkazy z jiných částí Římské říše

je činí obvykle nezvratnýmy.

Vnitřní - souvisí s opisovači a autory. Při volbě mezi různočteními lze podle poznání písařských

dobových návyků a sklonů určit chybnou variantu. Za původní text se obvykle považuje

varianta objasňující vznik zbylých variant.

U velké většiny variant se spojují vnější  a vnitřní důkazy ve prospěch jedné a u ní máme vysoký

stupeň jistoty, že se jedná o původní text.

To lze ilustrovat na mnoha příkladech pouhým porovnáním KP ( založeném na nekvalitních pozdních

rukopisech) s modernějším překladem.

1.Samuelova 8:16

KP: "…mládence vaše..a osly vaše vezme…"

NIV: "…nejlepší z vašeho skotu a oslů.."

Varianta vznikla chybným přepisem hebrejského bqrjkm (váš skot) na bchrkjm (vaše mládence),

starší Septuaginta má jen variantu skot, chyba tedy vznikla později a ovlivnila až středověké opisy.

Marek 1:2

KP: " Jakož psáno jest v prorocích..."

EP: "Je psáno u proroka Izajáše…"

Text EP je ve všech nejlepších raných řeckých rukopisech, je ve všech nejstarších překladech do

latiny, koptštiny a syrštiny a je známý jako jediný mezi církevními otci do 9.století.

Co se stalo? Protože nasledující citát je spojením Izaijáše 40:3 a Malachiáše 3:1, pozdější

opisovač text pro větší přesnost sám opravil.

1.Kor 11:29

KP: " kdož jí a pije nehodně"

EP: " Kdo jí a pije"

Slovo nehodně (anaxiós) není v žádném nejstarším a nejlepším řeckém rukopisu. Do mladších

latinských překladů a pozdějších řeckých rukopisů se dostal jako dodatek, který sem byl přenesen

z verše 27, kde všechny známé rukopisy mají "nehodně". Neexistuje žádný přesvědčivý způsob,

jak u 29.verše vysvětlit vypuštění tohoto slova ve všech raných rukopisech, pokud by zde původně bylo.

* Septuaginta: řecký překlad vzniklý v Egyptě cca 250-150 př.Kr.

Teorie překladu - jazykové otázky

Jde o přenášení slov a myšlenek z jednoho jazyka do druhého

Odborné výrazy: jazyk originálu,cílový jazyk,

historický odstup – rozdíly mezi jazykem originálu a cílovým jazykem

doslovný překlad – zachovává co nejvíce historický odstup

volný překlad – historický odstup co nejvíce eliminuje

dynamický ekvivalent – historický odstup zachovává v otázkách historických a faktických, ale

modernizuje jazyk, mluvnici, styl

Nejlepším typem překladu je dynamická ekvivalence. Doslovný překlad je vhodný jako druhý zdroj.

Problémy doslovného překladu:

histor.odstup zachovává i na nevhodných místech – v jazyce a mluvnici – a cílový jazyk je pak

pro čtenáře dvojznačný, nebo nesrozumitelný ( což pro původního čtenáře/posluchače nebyl)

Př. Řím 12:20 – žhavé uhlí ČSP x zahanbíš ČEP

Př. 2.Kor 5:16 – řecké „kata sarka“ znát podle těla x podle lidských měřítek, po lidsku

Problémy volného překladu:

překladatel modernizuje příliš, překlad je spíše komentářem, často uvede čtenáře v omyl důsledkem

nepovedené exegeze ( svým nepochopením původního významu)

Př. 1.Petr 5:13 – Řím SNC x Babylon ( které Petr záměrně použil)

Oblasti problémů v souvislosti s historickým odstupem:

1) váhy, míry, hodnota peněz: obtížný překlad, přestože jde často o důležité informace,

např. Mat 20:2 – denár na den, denár byla obvyklá denní mzda

2) eufemismy: doslovný překlad je dnes nesrozumitelný či šokující, optimální je najít ekvivalentní

eufemismus

př. Gn 31:35 – způsob ženský je na mně (přesný překlad), stalo se mi, co se stává ženám (doslovný

eufemismus), mám měsíčky (ekvivalentní eufemismus)

Nebo překladatelé sami špatně pochopí význam, např. 1.Kor 7:1 – dotýkat se ženy, NIV mylně

překládá jako neženit se, význam je však ve smyslu sexuálním, náše překlady mají žít se ženou

3) slovní zásoba: konkrétní slovo má v různých jazycích jiné vedlejší významy

viz „panna“ v 1.Kor 7:36, nebo řecké slovo sarx ( maso)

4) tvarosloví a větná skladba: každý jazyk má své vlastní struktury, pokud jde o vztah slov a myšlenek

ve větách...

př. starozákoní A stalo se, že... I řekl Bůh .... tvary spojky a na počátku hebrejských vět mají

význam jako naše velké písmeno na začátku věty a dnes se již vynechává.

Výběr překladu

V našich podmíkách již není vhodné používat KP pro jeho nesrozumitelnost a chyby vzniklé překladem

z nekvalitních rukopisů.

EP užívá dobře dynamický ekvivalent a ČSP dokresluje svou doslovností. Bible 21 je čtivější než KP

a opravuje některé chyby v KP.