Stejnojmenný film Martina Friče s Hugem Haasem v hlavní roli je klasika, kterou zřejmě nemusím představovat. Film si oprávněně bere na mušku pokrytectví, kdy předstíraná mravnost je jen maskou, která má cosi zakrýt. Ať už bylo cílem filmu zesměšnit pouze pokrytectví, nebo i něco víc, povrchní divák může po jeho shlédnutí lehce nabýt dojmu, že mravnost je sama o sobě směšná, nevěrohodná a pokrytecká. Filmový příběh rovněž zastírá skutečnost, že správně pojatá mravnost není synonymem pro povyšování se. Motto filmu „mravnost nade vše“ však není jen úsměvnou replikou v ústech Huga Haase, je především vyjádřením stěžejní pedagogické myšlenky J. A. Komenského, učitele národů. Bez mravnosti nelze budovat ani vzdělanost, ani dobře fungující společnost.
Mravnost (skutečná mravnost) je předpokladem k tomu, aby vzdělání mělo smysl a aby společnost, ve které žijeme, byla dobrým prostředím pro život. Tato Komenského myšlenka je zároveň odpovědí na otázku, proč dnes máme problém s obojím – se školstvím i se společností. Máme zkrátka problém s mravností. Nelze mít kvalitní vzdělávací systém a kvalitní společnost, pokud lidé zapojení v těchto systémech (od zdola až nahoru) mají menší či větší deficit mravnosti: lžou, pomlouvají, jsou zlí, straničtí, mstiví, falešní, nesnášenliví, svévolní, drzí, pyšní, sebestřední, nespolehliví, obojací, závistiví, nepřející, poživační, nevěrní, neslušní, dvojsmyslní, sexuálně uvolnění – sledují pornografii, praktikují sex mimo manželství, ženy se vyzývavě oblékají a muži se na to rádi dívají… Chceme-li změnu, je třeba začít u sebe, jelikož nemravnou společnost dělají právě nemravní lidé. Přestože nemravnost různé intenzity byla problémem vždy, situace je nyní oproti době Komenského taková, že i tzv. slušný člověk žije nemravně. Tedy za slušného člověka je dnes považován i ten, kdo by dříve platil za člověka nemravného. V otázce mravnosti se tím jedná o další posun k horšímu.
Další problém s nemravností na rovině osobní i na rovině společnosti je ten, že i relativně málo nemravnosti zkazí i to dobré (mravné), co v člověku či společnosti zbývá. K ilustraci nám poslouží příklad soužití s alkoholikem – může to být za střízliva sebepříjemnější člověk, ale jeho neřest ničí vše a všechny kolem něj. A to v principu platí o každé nemravnosti. „Trocha kvasu celé těsto prokvasí“ – jak je psáno v Bibli.
Jak tedy budovat mravnost, která není jen maskou, ale je skutečná? Prvním krokem je mít jasno v tom, co ona mravnost vlastně je. Druhým krokem je chtít ji, rozhodnout se pro ni, mít ji opět za ceněnou hodnotu. Třetím krokem je pokorné vědomí, že mravnost není naše přirozenost, ale ideál, který nás přesahuje, ke kterému směřujeme a ke kterému se při selhání vracíme – což nás chrání před povyšováním se na ty, kteří právě selhávají. Zkrátka vědět, co je mravné a s pokorou (a vědomím vlastní slabosti) se upřímně snažit to dělat. A také vědět, co je nemravné a upřímně se snažit to nedělat. Myslet a jednat mravně vždy a všude – v soukromí i na veřejnosti, ať mě někdo vidí nebo nevidí (osobnostní integrita). Vychovávat podle toho své děti a být jim příkladem (můžeme se sebevíc snažit vychovat mravného člověka ze svého dítěte, ale pokud například je svědkem toho, jak se v soukromí povyšujeme na druhé a pomlouváme je, vychováme ze svých dětí stejné nemravy, jako jsme my sami).
K pochopení toho, co je mravné, nám pomůže sociologická definice: mravné přímo souvisí s tím, co je dobré. Ovšem dobré ne z hlediska osobního prospěchu, ale z hlediska obecného dobra. Pro jednoduchost uveďme dvě rovnice: mravné = dobré, nemravné = zlé. Například pomluva poškozuje druhého člověka, je tedy zlá, a proto nemravná – v rodině, mezi kolegy ve škole, v družině, na úřadu, ve firmě – vždy a všude. Stejně tak lež a neupřímnost, dvě nerozlučitelné sestry, nebo závist, nepřejícnost, stranictví, mstivost… Pýcha a sebestřednost jsou opět na úkor někoho druhého, jsou tedy zlé a nemravné. Veškerá sexualita mimo manželství je sebestředná a je nevěrou k manželovi/manželce – sledování pornografie, předmanželský sex, pokukování po jiných mužích či ženách anebo přímo cizoložství – je tedy zlá a nemravná. Naopak věrnost manželce (manželovi), ať už jsem ženatý (vdaná), nebo ještě svobodný (svobodná), je aktem sebevydání tomu druhému ke společnému dobru, a proto je mravná.
Jak už asi vnímáte, při posuzování toho, co je dobré a co zlé, se v některých případech dostáváme k určitým postmoderním limitům – nejsme si jisti, zda to či ono je zlé, nebo dobré. A právě zde narážíme na úplný základ, z něhož vychází veškeré Komenského dílo, veškerá výchova, veškerá pedagogika a veškerá všenáprava společnosti. Tím základem je upřímná láska k Bohu, k Ježíši Kristu a z ní pramenící radostná poslušnost. Pravá mravnost vyrůstá z pravé zbožnosti a pravá zbožnost rozeznává skutečné dobro a zlo, protože zná Boha, který je dobrý. Zde můžete namítnout, že dnešní společnost je bezbožná a nemůže tedy rozeznávat dobré a zlé – a proto je nemravná. A budete mít pravdu. Přesto naše situace není beznadějná. I když skutečných křesťanů je (a vždy byla) výrazná menšina, přesto žijeme v zemi, která má křesťanskou minulost (a dnes je opět módní se na křesťanské kořeny odvolávat) a máme se tedy kam obracet. Skutečný křesťan se pro rozeznání pravdy a lži obrací přímo k Bohu, tzv. kulturní křesťan se může pro rozeznání pravdy a lži obracet alespoň k vlastní tradici a moudrosti křesťanství (zejména reformační, ze které pochází moudrost Husova, Jeronýmova, Chelčického, Blahoslava, Komenského a celé Jednoty bratrské, ale i T. G. Masaryka, P. Pittera, Z. Matějčka…). Tudy vede jediná cesta ke skutečné mravnosti, vzdělanosti a obnově společnosti. Jak říká nejen Komenský.
Na závěr zamyšlení: Bylo řečeno na začátku, že pouhé předstíraní mravnosti je pokrytectví. Ale minimálně stejné pokrytectví prokazují ti, kteří sice mravnost považují za „překonané pokrytecké předsudky“ a relativizují tradiční hodnoty, ale zároveň jim vadí, jedná-li někdo nemravně s nimi samotnými. A tento vnitřní rozpor charakterizuje celou naši postmoderní společnost. Dovolte, abych se rozloučil slovy Huga Haase: „Mravnost nade vše!“ Ale na rozdíl od něj netvrdím, že mravnost se nemá přehánět. Naopak – mravnost se přehnat nikdy nedá.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství Kamenický Šenov