Jistě všichni znáte pohádku o císařových nových šatech i ono obligátní zvolání "císař je nahý!". Připomenu stručně hlavní myšlenku tohoto pohádkového příběhu: obelhaný císař se domnívá, že má nové šaty a přitom neví, že je nahý. Přetvářku a sebeklam prolomí až malé dítě tím, že řekne pravdu.
Z příběhu je zjevné, že obelhaný císař není pouhou obětí podvodníků, ale že na svém sebeklamu nese podstatný díl viny. Zkrátka si za to může sám - svou marnivostí, povrchností, pokrytectvím a dalšími charakterovými vadami. Bylo by zpozdilé dávat vinu onomu pravdomluvnému dítěti.
Budeme-li k sobě upřímní, přiznáme si, že v situaci onoho císaře se občas ocitneme každý z nás. Ve škole, v práci, v rodině, v manželství... Ale i kdyby se mezi námi našel člověk, který podobnou zkušenost ještě neudělal (ať už proto, že v ní skutečně nikdy nebyl anebo si jen nevidí na špičku nosu), jednou se v ní ocitne úplně každý. Kdy to bude?
Nyní vám povím ještě jeden příběh o šatech. Tentokrát se jedná o jedno z podobenství, která říkal Ježíš Kristus, když vyučoval o Nebeském království. Jeden král pořádal svatební hostinu pro svého syna. Pozvaní svatebčané však pod různými výmluvami nepřišli. Král se rozhněval a poslal svoje služebníky, aby vyšli ven a kohokoliv potkají, toho na svatbu pozvali. A tak se místa pro svatebčany zcela zaplnila. Když však král vešel, uviděl mezi těmi svatebčany člověka, který na sobě neměl svatební šaty. Zeptal se ho: "Příteli, jak jsi sem vešel, když nemáš svatební šaty?" Ten člověk oněměl a nebyl schopen odpovědi. Král ho nechal vyvést a uvrhnout do temnoty, kde bude "pláč a skřípění zubů".
V obou příbězích je absence šatu nejen příčinou ostudy, ale především plným odhalením něčeho podstatného: císařovy hlouposti a pokrytectví v případě prvním, ve druhém případě nepřipravenosti a nehodnosti onoho svatebčana být na svatební hostině. První příběh se týká lidského království, v Ježíšově podobenství se jedná, jak bylo řečeno, o Nebeské království. Zjednodušeně zde jde o místo, kde budeme po smrti trávit věčnost - zda v Nebeském království, nebo v pekle, kde bude "pláč a skřípění zubů". Z podobenství vidíme, že na "svatební hostinu", tedy do Nebeského království, je pozván kde kdo. Onen král pozval nejen ty urozené svatebčany, ale i kdejakého tuláka u cesty. Podmínkou bylo jen toto: přijmout pozvání, přijít a mít svatební šat. A právě získání toho "svatebního šatu" je okamžik, kdy úplně každý z nás zjistíme, že jsme před svatým Bohem (králem), úplně nazí. Jako ten bláznivý císař. Otázkou pouze je, zda to zjistíme včas a necháme se Bohem/králem těmi "svatebními šaty" (tedy Kristovou spravedlností z víry, kterou nám nabídl skrze svou smrt na kříži, kdy zemřel místo nás za naše viny) včas odít, nebo to zjistíme příliš pozdě a bude nás čekat už jen to spravedlivé uvržení do temnoty.
Všichni jsme na tom stejně. Každý z nás je před Bohem nahý. Dokonce i ten nejhodnější, nejlaskavější a nejspravedlivější z nás. Každý z nás je před Bohem podobný onomu císaři z pohádky. Nikdo z nás není hoden účasti na "svatební hostině", přesto jsme na ni každý pozván. Jak píše apoštol Pavel v Listu Římanům: "Nyní však je zjevena Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši."
Přeji každému z nás, až nastane čas té svatební hostiny, aby byl připraven a nebyl shledán bez svatebních šatů a němý hanbou.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov