Každý z nás žijeme buď většinu svého života, nebo dokonce celý život v postmoderní době. Postmoderní dobu můžeme zjednodušeně vystihnout tvrzením, že „každý má svou pravdu“ nebo že „pravda je relativní“. O důsledky tohoto přístupu k životu zakopáváme na každém kroku: nefunkční rodiny, rozpadlá manželství, nevychované a nevychovávané děti, averze vůči autoritám, neúcta k bližním, neúcta k životu, psychické problémy, obliba spikleneckých teorií a neschopnost se zorientovat v přemíře informací… A dalo by se pokračovat.
Tento postmoderní přístup k životu, přes „moderní“ název, není ve skutečnosti nic nového. Vzpomeňme, co řekl Pilát Pontský, když se setkal s Ježíšem po jeho zatčení: „Co je pravda?“. Neřekl to však jako otázku, na kterou by čekal odpověď. Přesto ji položil tomu, kdo pravdu znal a kdo sám byl Pravdou. Neuvěřitelně absurdní situace, kdy mu život proklouzl mezi prsty. Na Pilátově příkladu můžeme vidět, jak je postmoderní přístup k životu absurdní. Při pozorování současné západní společnosti - od rodin po politiku - můžeme vidět, jak je tragický.
K poznání jakékoliv pravdy vždy potřebujete určitý nadhled. Matematiku se ve škole nenaučíte tak, že přijdete do učebny matematiky a budete si o ní povídat se spolužákem – naučí vás ji jedině učitel, který ji už zná. A vy pak uděláte vlastní zkušenost, že to opravdu funguje.
Když vyrazíte autem na daleké neznámé místo, musíte se podívat nejprve do mapy. Pokud byste jen diskutovali se spolujezdcem o tom, kde to asi může být a kudy tam asi jet, případně jestli ten cíl vůbec existuje, těžko do cíle dojedete. Podíváte-li se však do té mapy a vytyčíte-li si průjezdné body, při průjezdu těch míst si potvrdíte, že jedete správně, a nakonec se v cíli budete radovat, že jste to zvládli.
V matematice vám ten „nadhled“ poskytl učitel matematiky, při cestě do cíle vám jej poskytla mapa. A to stejné potřebujete i v případě hledání životní pravdy: tedy pravdy o životě, pravdy o světě, pravdy o sobě, pravdy o vzniku a smyslu světa… Kdo vám však zde může poskytnout ten potřebný nadhled? Jiný člověk, který je stejně jako vy limitován příliš mnoha faktory? Kdo z lidí byl u počátku světa? Nikdo. Je to stejné, jako zeptat se malého dítěte, kde a proč bylo počato, jaký byl průběh těhotenství a proč se jmenuje tak, jak se jmenuje. To dítě to samozřejmě nemůže vědět, pokud mu to jeho rodiče neřeknou. Může se o tom maximálně dohadovat a vymýšlet teorie. Stejně tak my lidé nikdy nebudeme vědět, proč jsme zde, jaký je smysl našeho života, smysl světa, smysl dějin, jak svět vznikl a jak skončí, pokud nám to neřekne náš „rodič“ – Stvořitel, Bůh, Otec. Pravdu o tomto světě a našem životě v něm se NIKDY nedozvíme a ani nemůžeme dozvědět pouhým pozorováním „zevnitř“. To je logický nesmysl.
Ale: stejně jako dobrý a milující rodič chce, aby jeho dítě vědělo „proč a jak“, jinými slovy aby znalo pravdu o sobě, a proto mu ji „zjeví“, tak i Bůh Otec – pokud je dobrý a milující – chce, abychom znali pravdu. Dobrá zpráva je, že On takový skutečně je. Pravdu nám zjevuje skrze svoje Slovo, jak ho čteme v Bibli. Že nám říká pravdu, si můžeme neustále ověřovat pozorováním světa kolem nás, jak potvrzuje nejen apoštol Pavel, ale i Komenský či Masaryk. Nebo jako každý, kdo Otce zná skrze Ježíše Krista. Protože Ježíš o sobě říká: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“
A víte, na co reagoval Pilát svou řečnickou otázkou „Co je pravda“? Když mu Ježíš řekl toto: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“.
Přeji vám, abyste byli těmi, kdo milují pravdu.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov