Možná vás překvapuje, že zrovna já jako křesťanský kazatel uvádím svůj článek takovým nadpisem - „omyl náboženství“. V následujících řádcích se to pokusím vysvětlit.
Náboženství si totiž můžeme jednoduše definovat jako úsilí člověka dostat se k Bohu. To má mnoho podob a říká se tomu různě. Někdo hledá Boha ve Vesmíru, někdo v Přírodě, někdo sám v sobě. Někteří nepoužívají slovo Bůh, ale třeba Prozřetelnost, Dobro, Láska, Nejvyšší bytost, Síla, Energie, Moudrost, Osvícení… Někdo hledá spojení s anděly, různými duchovními průvodci nebo vesmírnou energií. Rovněž ono úsilí má mnoho variant, od různých technik meditace, sebepoznávání, očišťování, přes konání dobrých skutků až po náboženské úkony a obřady. To vše najdeme jak v kultech, tak různých východních filozofiích a technikách, józe, esoterice a dokonce i v lidovém pojetí křesťanství. Zjednodušeně by se to dalo popsat následovně: budu dělat „to a to“, budu myslet „tak a tak“ a tím se dostanu k Bohu, k Poznání, k Osvícení, Síle…. můžete libovolně dosadit.
V tomto smyslu však křesťanství není náboženstvím. Křesťanství je totiž vztah s Bohem skrze Ježíše Krista. Zde je patrné následující: kde různá náboženství a nábožensko-filosofické systémy končí, tam skutečné křesťanství teprve začíná. K čemu člověk vyznávající různá náboženství a různé nábožensko-filozofické systémy celý život směřuje a co celý život hledá, to křesťan v Ježíši Kristu od Boha dostává darem hned na začátku. Co je toužebným a nejistým cílem cesty pro jakéhokoliv náboženského člověka, to je pro skutečného křesťana začátkem cesty a jistotou.
Skutečné křesťanství se tedy vyznačuje reálným vztahem s Bohem jako s Otcem, jistotou spasení a radostí. Nedává prostor náboženské pýše a jakékoliv povýšenosti nad ostatní lidi, protože je nezaslouženým darem. Není jakousi odměnou za náboženské úsilí či odměnou za dosažení nějaké vyšší úrovně. Člověk v něm není otrocky svázán s vlastním duchovním výkonem, s vlastní dokonalostí. Proto dává člověku skutečnou svobodu. A proto dává jistotu, protože se neopírá o vlastní nedokonalost, ale o Boží dokonalost v Ježíši Kristu.
Jak jsem již připomínal v minulých článcích, Ježíš Kristus o sobě říká, že nikdo nepřichází k Otci, než skrze něj. Říká o sobě, že je jediná Cesta k Bohu. Že je jediná cesta ovšem znamená, že je skutečně jediná. V tom je omyl všech náboženství – žádnou technikou, žádným snažením, žádným děláním dobrých skutků, dokonce ani navštěvováním kostela nebo bohoslužeb se totiž člověk k Bohu nedostane.
V Ježíši Kristu nám Bůh daroval úplně vše. Bez Ježíše Krista však nemáme vůbec nic. Právě proto je skutečné křesťanství naprosto odlišné od ostatních náboženství a filozofií, právě proto je jedinečné. Na závěr ocituji slova apoštola Jana o Ježíši: „Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal pravomoc stát se Božími dětmi.“
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K. Šenov