Ovce je domácí zvíře, které mi vždy přišlo milé a sympatické. Když se však mluví o ovcích v souvislosti s lidmi, většinou je míněn význam „hloupá ovce“. Rozumím-li tomu dobře, prohlásí-li někdo někoho za ovci, případně tupou ovci, dělá z dotyčného hlupáka a prosťáčka. A neznám člověka, který by se cítil poctěn tím, když je za ovci označen.
Přesto Ježíš Kristus přirovnání k ovcím používal v souvislosti s těmi, kdo jej následují. Křesťané o sobě s radostí mluví jako o ovečkách Ježíše Krista. A opakovaně se setkávám s tím, že nekřesťané se nad tím ušklíbají. Ušklíbají, nebo nahlas vyjadřují, že oni tedy žádnými ovcemi nejsou. Ovšem tady jsou oni ušklíbači na velkém omylu. A to si nyní dovolím vysvětlit.
Jakmile totiž Ježíš přirovnává své učedníky k ovcím, tak ty ostatní lidi přirovnává – hádejte ke komu? - opět k ovcím. (Zde malá poznámka pro znalce Písma: jinde jsou někteří lidé přirovnáni ještě ke kozlům či vlkům, ale zde se jedná o něco jiného.) V uvedeném příměru se lidé dělí pouze na ovce a ovce. Rozdíl je pouze v tom, jakými jsou ovcemi. Buď ovcemi, které mají dobrého pastýře (Ježíše) anebo ovcemi, které místo onoho dobrého pastýře mají jen nádeníka či jsou zcela bez pastýře.
Každý člověk na zemi spadá do jedné z těchto kategorií: buď je ovcí bez pastýře, ovcí pod správou nádeníka nebo ovcí dobrého pastýře. Podívejme se nyní konkrétněji, co je podle Písma pro dané skupiny ovcí charakteristické.
Ovce bez pastýře je stále sama a má problém s výběrem potravy - trpí často hlady, podvýživou, parazity a je vydána napospas počasí a dravé zvěři. Ovce pod správou nádeníka je těchto problémů zdánlivě ušetřena, ale pouze do okamžiku, kdy je stádo vystaveno nebezpečí – je psáno, že nádeníkovi na ovcích nezáleží, v ohrožení hledí jen na sebe a stádo opouští. V případě skutečných nebezpečí je na tom nádeníkova ovce vlastně stejně, jako ovce bez pastýře, jen pod dojmem zdánlivého bezpečí pod vládou nádeníka není na ohrožení připravena.
Ovce dobrého pastýře jsou na tom úplně jinak: pastýř své ovce miluje, každou z nich jednotlivě zná a volá ji jménem; vodí je na šťavnatou pastvu a v případě nebezpečí za ně nasazuje svůj život. Jeho ovce znají jeho hlas a jdou jen za ním, nenechají se ošálit jinými hlasy. Když se některá neposlušná ovečka ztratí, ten dobrý pastýř nechá zbylé ovce v bezpečí a vydává se hledat tu jednu jedinou ztracenou. Když ji najde, má z ní velikou radost a když je zraněná, sám ji ošetří.
Všichni jsme tedy ovcemi. Je však na nás, do které ze skupin ovcí chceme patřit. Já jsem si před mnoha lety, když jsem poznal toho dobrého pastýře, vybral jeho stádo. A přiznávám, že bych si opravdu připadal jako ta „hloupá ovce“, pokud bych nadále zůstal bez pastýře anebo vlezl do stáda pod vládou nějakého nádeníka.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov