Tento článek byl ve své původní variantě publikován v internetovém deníku Neviditelný pes na stránkách Lidových novin. Byl reakcí na kritický článek na téma českého školství z pohledu pedagoga.
Říká se, že jsme národem J.A.Komenského, učitele národů. Zaujal mne tedy článek na téma (ne)fungování školství, který vyšel na NP dne 19.1..
Chtěl bych v článku napsané obohatit o náš pohled rodičů s dvojí zkušeností: nejprve se zkušeností z domácího vzdělávání svých čtyř dětí na prvním i druhém stupni základní školy, zároveň však i zkušeností rodičů žáků standardní základní i střední školy. Ještě bych doplnil, že ač nejsme profesí učitelé, máme přátele, známé i rodinné příslušníky, kteří profesí učitelé jsou a to na základních školách obou stupňů, na školách středních i vysokých.Vzhledem k výše uvedenému jsme nabyli přesvědčení, že hlavní příčinou diskutabilních výsledků vzdělávání není kvalita školství, kvalita vlastní výuky ani kvalita samotných učitelů. Hlavní příčinu vidíme v kvalitě výchovy v rodinách. To, co „produkují“ naše rodiny, ovlivňuje podmínky školství. A je dobré si přiznat, že v moderní společnosti to rodina vůbec nemá lehké.
Naše generace, která nyní (ne)vychovává své děti, byla vychována generací našich rodičů, tedy generací 60.let. Tou generací, která se vzdorně postavila tradičním hodnotám předávaných ještě našimi dědy, byť samozřejmě ne vždy ideálně. V našich podmínkách to navíc zkomplikovala komunistická totalita, takže jsme vymezením se vůči ní někdy vylili s vaničkou i dítě. Tím myslím, že jsme odmítnutím všeho reálněsocialistického odmítli i to, co ve skutečnosti nebylo reálněsocialistické, ale právě tradiční a generacemi osvědčené.
Jako křesťan nemohu zapřít, že těmi tradičními hodnotami myslím to, co vychází z hodnot křesťanských. Nemůžeme zavírat oči před tím, že naši společnost právě křesťanství přes tisíc let formovalo a kultivovalo. Dnes žijeme ve zmatené postmoderní době, kdy často ani nevíme, co je vlastně dobré a špatné. (Ovšem o to více jsme pyšní sami na sebe a sebejistí ve svých postojích.) Proto tedy několik příkladů z Nového zákona, co je dobré: láska k bližnímu (jejím předpokladem je láska k Bohu), radost, trpělivost, pracovitost, sebeovládání, laskavost, dobrota, věrnost, obětavost, pokora, poslušnost, podřízenost, odvaha v dobrém atp… Co je naopak špatné: necudnost, nečestnost, sexuální nečistota (patří sem i pornografie, promiskuita, nevěra…), duchovní nečistota (okultismus, astrologie, spiritismus, jóga a východní mystika vůbec atd.), bezuzdnost, rozbroje, žárlivost, vášeň, domýšlivost, podlost, závist, opilství, nestřídmost, sobectví, netrpělivost, vzpoura, nepodřízenost, neposlušnost rodičů a autorit, zneužívání svobody k prosazování sebe atp… To je jen malý výčet.
Zamysleme se nad tím, čím a jak formujeme naše děti. Je to opravdu to dobré? A nemylme se, formujeme je i tím, když je necháme „růst jak dříví v lese“ – jak se hezky postaru říká. Nebo když to formování necháme na filmech, televizi a sociálních sítích. Všimněme si, jakými žáky naše rodiny zásobují ty kritizované školy: často sebevědomými nečestnými lenochy zaměřenými na svůj vlastní prospěch, neschopné a neochotné spolupracovat s autoritami. Bible takovým říká hlupáci.
Výchova dítěte je nelehkou a jistě nejdůležitější úlohou muže a ženy. To za rodiče školka ani škola neudělá. Jak vychovává otec dítě, když mu na něj nezbývá čas, protože ho všechen spotřebuje prací a svými koníčky? Jak vychová matka dítě, když je nucena co nejdříve utíkat z mateřské zpět do práce, protože poslání ženy v domácnosti dnes nemá společenskou prestiž a podporu? Když dítě po příchodu ze školy domů najde místo milující a obětující se maminky jen svůj počítač? Co roste z dětí, které se nemusí dělit se sourozenci a dostávají od rodičů na co si vzpomenou, protože se nemusí uskrovňovat? Co vyroste z dítěte, které není vedeno k osobním obětem, řádně si neváží práce táty a mámy – vše má za samozřejmost, nárokuje si, je vybíravé v jídle i oblečení? Nad tím vším je možné přemýšlet a vyvozovat z toho závěry, které povedou ke změně.
Jsme přesvědčeni, že naše školství by fungovalo perfektně, kdyby do něj přicházeli žáci, kteří jsou z rodin mravně připraveni a v dobrém motivováni k poslušnosti, spolupráci a vděčnosti za svoje učitele. Kteří by svoje vzdělání brali za svou věc a svou zodpovědnost.
Jsme přesvědčeni, že dnešní učitelé nejsou ve své většině horší, než byli naši učitelé před dvaceti či třiceti lety. Dokonce si myslím, že kdybychom před těmi dvaceti či třiceti lety měli takové podmínky, jako mají dnešní děti ve škole, byli bychom – s jistou nadsázkou - snad národem géniů.
Zkusme otevřít oči a přemýšlet nad Komenského myšlenkou, že vzdělání bez mravnosti je samo o sobě nemravné. Veďme sebe a své děti k mravnosti.
Stanislav Lorenc
duchovní Křesťanského společenství K.Šenov