Volby: znásilňování, ztvrdlé srdce Evropy, jak dál…?
Tento text vznikl těsně po prezidentských volbách. Patřím k těm, které jejich výsledek zklamal. Volící většina národa dala hlas kandidátovi, který se neštítil pro své vítězství používat lži, polopravdy, pomluvy, manipulace, osobní útoky a další nečisté způsoby, které nemá cenu všechny vypočítávat. Jsou všeobecně známy, média na ně v průběhu kampaně poukazovala, ale především i z prostého sledování živého vysílání duelů to bylo zjevné. Nejen, že to nevadilo většině našich spoluobčanů - buď pana Zemana přímo volili anebo zůstali doma - ale nevadilo to ani části Božího lidu. A to je velký průšvih.
Výsledkem a vzkazem nejen do duchovního světa je, že zjevná slušnost, poctivost, opravdovost, zkrátka morální jednání není to, na čem nám záleží. Že nám více než na zjevné pravdě a pravdivosti záleží na jiných hodnotách - ať už se týkají původu manželky prezidenta, jeho výslovnosti, schopnosti udělat šou, domnělého pravičáctví nebo levičáctví, našich představ o správné politice vůči homosexuálům či fantazírování o Bilderbergu atp.
Byla to Boží milost, že ve druhém kole proti Zemanovi nestál Fischer, ale právě Schwarzenberg. Proti populistickému ateistovi stál křesťan, za kterého bychom se nemuseli stydět. Byla to opravdu "prorocká" volba a její průběh i výsledek jistě nezůstane bez následků.
Za povšimnutí stojí Zemanovo nejapné vtipkování o znásilňování jako jeho konkurenční výhodě proti Schwarzenbergovi. Vtipkování o něčem, co ve skutečnosti nebyl vtip, ale realita. Zeman znásilňoval pravdu, znásilňoval volební kampaň. Znásilnil naši historii. Znásilnil realitu tím, že vynesl virtuální realitu strachu. Znásilnil i poražené kandidáty Fischera a Franze, když si je dal těsně před volbami na svůj plakát bez jejich vědomí (jako znásilnění mohli křičet, ale bylo již dokonáno). Znásilnil i část asi 40% národa, který raději nešel volit - svou nechutnou pomlouvačnou kampaní celou volbu tak znečistil, že tím znásilnil jejich svědomí a raději nevolili nikoho. Je naivní si myslet, že by se násilník bez pokání změnil.
Jak se z toho jako Boží lid můžeme poučit? Již tak tvrdé srdce Evropy ještě více ztvrdlo? Jako duchovní lidé bychom měli být schopni rozsuzovat. Ptejme se, proč se nám to nyní nepovedlo. Proč jsme vcelku jednoznačné rozhodování překombinovali teoretizováním o Karlově zednářství, bilderbergu, plánech temnoty s Evropou, promýšlením jeho možných špatných motivací a vztahu k panu Kalouskovi - zkrátka toho, co vždy zůstane pouze na úrovni spekulace? Proč jsme proto přehlédli to, co naopak bylo velmi ZJEVNÉ, co jsme OPRAVDU mohli rozsoudit a za co neseme osobní zodpovědnost - že Karel je opravdu křesťanského vyznání, opravdu jednal férově, opravdu nelhal, opravdu nejednal populisticky, opravdu se nenechal vyprovokovat ke zlému, opravdu řekl svůj postoj - i když ví, že je to postoj nepopulární? A že ten jeho postoj ke zločinům spáchaným při odsunu je podle Božího srdce? A že pro ten postoj byl ochoten prohrát volby? Zkrátka: proč jsme duševní či předuchovnělí, místo duchovní?
Mohli jsme vidět, že na podporu Karla se zvedla mocná vlna podpory části společnosti. Byla to euforie velmi sympatická. Sympatická i proto, že nyní stála za opravdu dobrým kandidátem. Bohužel nyní ještě nedosáhla vítězství. A právě v tom je pro církev příležitost. Ta "vlna" totiž asi příště zvítězí. Ale koho ta vlna vynese? Pro tuto šanci, kterou jsme propásli, to byl "náš" Karel Schwarzenberg. Ale příště to může být třeba Jiří Dienstbier, nebo … třeba ten, kdo připraví cestu antikristu. Modleme se, aby tento potenciál ve společnosti, který sílí, byl využit k podpoře dobrého, ne zlého. Aby nedošlo k tomu, že tento "vlak" bude tím Zlým nasměrován na špatnou kolej. Aby v čele tohoto "hnutí" byl ten správný člověk.
SL