Svoboda je v naší západní společnosti hodnotou vysoce ceněnou. Nechci nudit obecně známými pravdami, že svoboda není zadarmo, svoboda jednoho končí u svobody druhého, svoboda není omluvou pro sobectví nebo že svoboda musí jít ruku v ruce se zodpovědností…
Nyní mi jde o zamyšlení nad skutečnou vnitřní svobodou a otroctvím. Vnitřní svobodou mám na mysli věrnost vlastnímu svědomí, tedy svobodu jednat v souladu se svým svědomím. Naopak vnitřním otroctvím myslím nevěrnost vlastnímu svědomí, nesvobodu či neschopnost jednat podle svého svědomí.
Tato svoboda není až tak závislá na státním zřízení, byť v totalitě bývá vykoupena většími oběťmi. Je závislá na tom, jestli svému svědomí nasloucháme, nebo ho ignorujeme. Jestli svoje svědomí zcitlivujeme, nebo otupujeme. A jestli jej poslechneme, nebo neposlechneme.
Ačkoliv žijeme ve formálně svobodné společnosti, na tuto naši vnitřní svobodu útočí různí vnější i vnitřní nepřátelé: trendy, módní vlny, většinové názory a vůbec tlak „hlavního proudu“ , dále naše komplexy, strachy, sobectví, pýcha… . Příkladů by se jistě našlo více.
Pokud si položíme otázku, zda chceme být otroky, většina z nás si na ni odpoví záporně. Většina z nás volí svobodu. Odpovídá tomu ovšem skutečnost?
Nabízím takový malý test, který každému z nás napoví, do jaké míry jsme svobodnými bytostmi a do jaké míry otroky: Nechávám se strhnout k pomluvám jen proto, že se bojím konfliktu s pomlouvačem? Zasměji se sprostému vtipu svého kolegy, přestože mi jsou takové vtipy protivné? Bojím se něco nevhodného dítěti zakázat jen proto, abych nevypadal jako nemoderní rodič? Přestože vím, že módní časopisy lžou o ideálu krásy, stále držím nějakou dietu? Koupím dítěti tablet, protože ho má „skoro každý“, přestože mám obavu, že ho tím otevřu ještě větší závislosti na elektronických šidítkách? Koupím si nový smartphone, který vlastně nepotřebuji, přestože jsem spokojený se svou „starou dobrou“ Nokií? Přestože nevydělávám sto tisíc měsíčně, dokonce ani padesát tisíc měsíčně, kupuji si drahé značkové boty a oblečení, abych nevypadal jako „socka“? Jsem ochoten zalhat, abych dosáhl svého? Stydím se za svoje panenství nebo panictví, přestože mi svědomí říká, že sexuální čistota před manželstvím je ta nejlepší investice do spokojeného intimního manželského života? Nechám se přesvědčit k potratu, přestože vím, že je to zabití vlastního dítěte? Jednám nepřirozeně jen proto, aby mne někdo nepomluvil nebo se na mne nepovýšil?
Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli ANO, je třeba si přiznat, že nejste svobodní. Zároveň však toto přiznání může být prvním krokem k vaší svobodě.
Každého z vás, kdo nejste a nechcete být povrchní, chci povzbudit: Spolupracujte se svým svědomím. Svoje svědomí zcitlivujte - není lhostejné, na co se díváte, co posloucháte, co čtete, čemu a komu nasloucháte, s kým se přátelíte. A nebojte se uposlechnout svoje svědomí, i kdyby to znamenalo jít proti proudu. Zjistíte, že v tom nejste sami a že se třeba i stanete povzbuzením a příkladem ostatním, kdo také nechtějí být jen otroky.
Stanislav Lorenc, duchovní Křesťanského společenství K. Šenov