Není zřejmě v kalendářním roce období, které by bylo více spojováno s pokojem, než jsou Vánoce. Právem jsou Vánoce nazývány svátky pokoje a to zdaleka ne pouze proto, že nejdeme do práce, sejdeme se pospolu celá rodina, rozdáváme si dárky u rozsvíceného stromečku, díváme se při cukroví na pohádky v televizi a užíváme si zvláštní atmosféru. Kdyby totiž šlo pouze o před chvílí vyjmenované, je to příliš málo a příliš prchavé: za pár dní jdeme do práce, rodina se opět rozprchne, dárky se spotřebují, stromeček opadá, cukroví oschne a místo sváteční atmosféry je nervozita, stres a napětí.
Vím, přesně tak se většinou děje, ale nemusí to tak vůbec být. Když si připomeneme vánoční příběh, jak ho zaznamenal starověký lékař Lukáš v Evangeliu podle Lukáše, vzpomeneme si na pastýře, kterým se zjevil anděl, Boží posel, aby jim oznámil dobrou zprávu o narození očekávaného Zachránce, Spasitele. Co jim to přesně řekl? „Nebojte se. Nesu vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus, Pán…“ Dále čteme, že se s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího: „ Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“. Zamyslíme-li se nad významem toho, co ono Boží poselstvo říká, dojde nám, že se jedná o revoluci! Není v dějinách lidstva významnější revoluce. Každá revoluce znamená naprostou změnu stávajících pořádků, převrat. Tuto Božskou revoluci bychom mohli nazvat „revolucí pokoje“: konec strachu, veliká radost pro všechny lidi, záchrana neboli spasení, na zemi pokoj mezi lidmi. To vše je Boží nabídka pro lidstvo, to vše je Boží plán pro lidstvo, to vše je Boží vůle pro lidstvo.
Proč tedy, když se podíváme kolem sebe a když se podíváme na situaci ve světě, vidíme většinou něco úplně jiného, než radost a pokoj? Je to zcela prosté: tento svět, který odmítá Zachránce, Spasitele, Krista a Pána narozeného tehdy před zhruba dvěma tisíci lety v podobě člověka (říkáme tomu vtělení), spolu s ním odmítá i to, co přináší. Jedno nelze oddělit od druhého.
Naděje je v tom (jelikož ti andělé nelhali), že na osobní rovině každý z nás může sám za sebe do osobního vztahu s tímto Zachráncem vstoupit a nechat se zachránit k radosti a pokoji. A jako zachránění můžeme s tímto Pánem, Kristem, žít nový život uprostřed tohoto starého světa, dokud tento starý svět konečně nepomine (a on zcela jistě pomine, jeho osud je zpečetěn – to si připomeneme o Velikonocích).
Přeji si, abyste byli povzbuzeni tím, že Vánoce nejsou pouze hezkým závěrem kalendářního roku, pár dny pokoje v druhé půli prosince, ale Boží nabídkou pro celý váš život – zde na zemi i na věčnosti. Přeji vám požehnané Vánoce!
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov