Ne, nejedná se o žádnou vánoční slavnost, kterou bychom pořádali v Eliášce. (Letošní vánoční slavnost proběhne formou bohoslužby stejně jako vloni.) To však neznamená, že bychom na Vánoce nemohli být skrze Eliášku obdarováni nějak jinak. V minulém vydání Šenovských listů jsem slíbil, že se ještě jednou k obrazu Eliášky vrátím.
Často se dnes hovoří o krizi identity. Jak celé naší západní společnosti, tak jednotlivců v ní žijících. Na tuto krizi identity narážím, když v souvislosti se svým povoláním různě naslouchám různým lidem. Často to vypadá, že vlastně nevědí, co chtějí, ale nebudou spokojení, dokud to nezískají.
Tento fenomén se samozřejmě nevyhnul ani Kamenickému Šenovu. A právě pohled na Eliášku to překrásně ilustruje. Eliáška symbolizuje to, co Kamenický Šenov byl a stále je. Čím je jedinečný, jak je vnímán okolním světem a z čeho zde mnoho lidí žilo a žije. Je symbolem jeho identity. Nejen celou historií, nejen významem celé výroby, nejen tím, že je jednou z dominant města. Nýbrž také tím, v jakém je stavu. Je tak symbolem krize naší identity. Protože každý člověk a každá společnost potřebují mít jistotu v těchto otázkách: kdo jsem, proč tu jsem a kam jdu.
Vidíme tedy, že identita se bezprostředně váže jak na minulost, tak na budoucnost. Pokud se odřízneme od své historie, ztrácíme půdu pod nohama v současnosti a ztrácíme i naději do budoucnosti. To, že přesně v tomto stavu se nacházíme, na nás křičí mrtvá Eliáška, zchátralá dominanta našeho města.
Není to však jen mrtvá Eliáška, která vydává toto svědectví. Jsou to i právě se blížící advent a Vánoce. Jak je to možné? Vždyť je to tradice a takový krásný závěr roku: v oknech budou svítit hvězdy a oblouky, proběhnou adventní akce, na stolech budeme zapalovat svíčky na adventním věnci, v obchodech budou znít stále dokola koledy, bude se péct cukroví a nakonec se sejdeme u vánočního stromečku, kde si rozdáme dárky koupené v tom předvánočním shonu - a konečně si odpočineme v kruhu rodiny. To je přeci fajn! Ano je, zároveň však snad nic jiného neilustruje ztrátu naší identity více, než takové Vánoce. Mrtvé Vánoce. Smyslem Vánoc není to, co jsme si právě popsali. To je jen vnějším projevem toho pravého smyslu. Tím pravým smyslem Vánoc je připomenutí oné úžasné události, kdy se nám narodil Zachránce, Boží Syn, kterého Bůh Otec z lásky k nám poslal na zem, aby nás vysvobodil z otroctví věčné smrti a všeho, co s tím souvisí. Nejsou a nikdy nebyly na světě důležitější narozeniny. Pokud nám tento smysl uniká, jsme jak blázni, co vystrojí narozeninovou oslavu bez oslavence. A možná jakýmsi vrcholem této ilustrace je, když v době adventu, tedy času symbolického očekávání příchodu Božího Syna, převlékáme sebe a svoje děti raději za zlé čerty než za dobré anděly a jucháme v symbolickém pekle (například na nádraží).
Nemůžeme nezažívat krizi identity – jako společnost i jednotlivci – když jsme se oddělili od toho, kdo je počátkem naší identity – od osoby (a osobnosti) Ježíše Krista. V Ježíši Kristu – a o tom jsou Vánoce – máme i Otce v Nebi. A domov v Nebi. Naopak bez Ježíše Krista nemáme ani Otce, ani domov. Jsme jako sirotci. A jak se sirotek, prosím vás, může nepotýkat s problémem vlastní identity? Bez domova, bez rodičů… Dokonce i dítě, které vlastní rodiče má, ale jehož vztah s nimi je nějakým způsobem narušen – zejména vztah s otcem – má vždy(!) menší či větší problémy s vlastní identitou, s vlastním sebepřijetím.
Vánoce jsou tedy úžasné právě tou radostí, že už nemusíme být sirotky, ale máme Otce a máme Domov. Máme jistotu ve své identitě – víme kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme. A to v Ježíši Kristu.
Na závěr se nechme poučit Janem Amosem Komenským: „Český národe, navrať se zpět k Ježíši Kristu.“ „Cílem vzdělání a moudrosti je, aby člověk viděl před sebou jasnou cestu života, po ní opatrně vykračoval, pamatoval na minulost, znal přítomnost a předvídal budoucnost“.
Proto, až budete za pár dní opět po roce připravovat tu vánoční narozeninovou párty, zvažte, zda by nebylo moudré pozvat do svého života i toho Oslavence.
Přeji vám všem požehnané Vánoce!
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K. Šenov