Vánoční dárky
Vánoční dárky jsou pro nás neoddělitelnou součástí vánočních svátků. Bez nich by to jaksi nebylo ono. Těšíme se, jak někomu uděláme dárkem radost i na to, jakou radost udělá dárkem někdo nám. Určitě většina z nás tu štědrovečerní atmosféru miluje.
My Češi patříme k několika málo národům, kterým vánoční dárky podle lidové tradice nenosí Svatý Mikuláš, Děda Mráz nebo třeba Otec Vánoc, ale Ježíšek. To podtrhuje pravou podstatu vánoc, nás Čechy to lépe „trkne“. O vánocích před zhruba dvěma tisíci lety dostalo lidstvo od Boha dárek: spasitele, zachránce od hříchu, jeho Syna Ježíše Krista. Aby nám ten Ježíš daroval záchranu a věčný život. Zeptejte se malých dětí, ty v tom mají jasno: Ježíš(ek) nosí dárky.
Zde si dovolím malou vsuvku: Občas můžeme někde zaslechnout zdánlivě učené zpochybňování vánočních svátků ohledně datování Ježíšova narození, spekulace o tom, co byla nebo nebyla ona Betlémská hvězda anebo tvrzení, že církev pouze pokřesťanštila pohanské svátky… Zde zřejmě platí ono „přání je otcem myšlenky“. Kdo však přijmete pozvání na setkání Křesťanského klubu v neděli 21.12., dozvíte se něco více o důkazech potvrzující správnost tradičního datování Ježíšova narození.
Člověk je stvoření náchylné k povrchnosti a tato naše nectnost se bohužel často projevuje i o vánocích. Ne nadarmo se komunisté snažili vánoční svátky degradovat na pouhé svátky míru a pohody. Nebylo žádoucí, aby lidé přemýšleli v hlubších souvislostech. A tak je škoda, když vánoce dobrovolně redukujeme na kupování dárků, zdobení stromečku, sváteční jídlo, cukroví nebo na některé zvyky (které jsou navíc často okultní a ne křesťanské). Je škoda zredukovat je pouze na svátky rodinné pohody. Proč by to měla být škoda, když rodinná pohoda je bezesporu krásná a důležitá věc? Protože nám pak pro to důležité utíká to nejdůležitější a zcela zásadní. Jako bychom dostali hezky zabalený dárek a pro jeho krásný obal zcela pominuli vlastní darovanou věc. Co bychom si pomysleli o člověku, kterému dáme dárek, on ho opatrně rozbalí, obdivuje balící papír a krásnou stužku, ale vlastní dárek odhodí do koše? Nezůstávejme tedy u hezkého obalu a pojďme pokračovat k vlastnímu dárku. Ptejme se: Proč Bůh dal nám lidem zachránce? Znamená to, že potřebujeme zachránit? Od čeho zachránit? A když potřebujeme zachránit, jsem i já zachráněn? Jinými slovy, nejdůležitější otázkou v životě člověka není to, zda je zdravý, kde a jak bydlí, jestli žije ve spokojeném manželství, má dobrou práci nebo dobré vzdělání, ale to, jak se vymezí vůči Ježíši Kristu. Zda ten vánoční dárek z lásky od samotného Boha přijme, nebo odmítne.
Stanislav Lorenc, duchovní Křesťanského společenství K.Šenov