Velikonoce slavíme jednou ročně. Židé, kterých u nás mnoho není, je slaví jako připomínku vysvobození svého národa z egyptského otroctví. Křesťané, kterých je u nás o něco více, je slaví jako naplnění tohoto židovského předobrazu – vysvobození z otroctví hříchu a začátek nového života skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista, mesiáše Židů i pohanů. A pohané, kterých je u nás většina, je slaví jako svátky jara.
Tím vším Velikonoce skutečně jsou. Nic na tom nemění fakt, že Židé prozatím nepoznali v Ježíši Kristu svého mesiáše. Nic na tom nemění ani to, že pohané zůstávají v oslavách jara podobni malým dětem u vánočního stromečku, které se před očima rodičů radují z dárků, o kterých jsou přesvědčeni, že jim je přinesl Ježíšek nebo Santa Klaus. Každý rok nám tu totiž Velikonoce jako na divadle ukazují jedno: přestože vše kolem ještě vypadá jako zima, jaro už začalo a jeho projevy se již začínají hlásit; stromy sice ještě vypadají jako mrtvé či spící, ale ptáci již zpívají, sluníčko začíná mít sílu a místy už raší nový život. Jaro se hlásí o slovo a zima se už vzmůže jen na poslední smrtelné křeče. Víme, že zanedlouho se k životu probudí i ty zdánlivě mrtvé stromy a vše se plně rozpučí a zazelená. Úplný nástup jara ovšem také odhalí, které z těch stromů jsou živé a pouze spaly, a které z nich jsou suché a opravdu mrtvé. A to, co se příchodem jara prokáže jako suché a mrtvé, bude vhozeno na oheň a spáleno. Pro přicházející léto zůstane jen to živé. Na přírodě nám tak Bůh každoročně předvádí hluboké duchovní pravdy, které se bytostně týkají každého z nás.
Stejně tak se můžeme dívat i do Písma jako na hodiny, které nám ukazují, v jakých časech a dobách se nacházíme. Vzkříšením Ježíše Krista skončila „zima“ a začalo „jaro“ - skončil čas Staré smlouvy a začal čas Nové smlouvy. Skončil čas Židů a začal čas pohanů. Židé byli rozptýleni do celého světa. V tomto čase se nacházíme dodnes. Návratem Židů do zaslíbené země a vznikem státu Izrael se nám však ohlásil začátek konce tohoto času. A až se čas pohanů naplní, tu celý Izrael pozná v Ježíši svého zaslíbeného mesiáše - a pak v plnosti přijde to skutečné Jaro a Léto, ale už nikdy žádný podzim a zima.
Zamysleme se nad tím, co Ježíš říká: Já jsem ten pravý vinný kmen. Vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mne nedokážete nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří.
Velikonoční pravdy si tedy můžeme připomínat, ale především je můžeme žít každý den, nemusíme čekat jednou za rok na Velikonoce. Není totiž důležitější den, než právě ten dnešní – včerejší den je pryč a zítřejší den už nemusí přijít. Jak píše žalmista a opakuje apoštol: Jestliže dnes uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.
Co říci závěrem? Tak jako dříve či později přijde čas, kdy děti vyrostou a poznají, že dárky pod stromečkem jim kupují rodiče, přijde čas, kdy všichni lidé – židé i pohané – se pokloní před Ježíšem Kristem jako Pánem a vzdají skrze něj čest Bohu Otci. Bude však rozdíl v tom, že někteří tak učiní jako ty živé stromy plné nového života, jiní však jako ty stromy již uschlé a mrtvé – tedy krátce před tím, než budou vhozeny do ohně.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov