Volání moudrosti
Co je to moudrost a kdo je moudrý? Moudrost bývá definována jako uplatňování pravdy v životě na základě zkušenosti. Moudrost tedy není něco teoretického či abstraktního. Existuje pouze tehdy, když člověk myslí a jedná podle pravdy, jak byla poznána skrze zkušenost. Nejde se tedy naučit, jak být moudrý, ale moudrým se člověk musí stát. Moudrost není chytrost, ani chytráctví, ani IQ a ani formální vzdělání samo o sobě.
Moudrost byla často vysoce ceněna a na Blízkém východě kdysi působila třída moudrých učitelů a písařů, kteří sbírali, skládali a propracovávali mudroslovná přísloví a pojednání. Číst starověkou mudroslovnou literaturu nemusí být ztrátou času a mnohý čtenář může být překvapen její aktuálností, lépe řečeno nadčasovostí a stálou platností.
Asi nejznámějším a nejdostupnějším příkladem mudroslovné literatury je pro nás biblická kniha Přísloví, jejíž součástí jsou i Přísloví Šalomounova. Šalomoun, Izraelský král, syn slavného krále Davida, byl považován za nejmoudřejšího člověka. Jeho moudrost se projevovala jak ve správě země, kdy rozloha a prosperita Izraele za jeho vlády nebývale narostla (a to bez použití vojenské síly), tak i v jeho dodnes známých a připomínaných soudních rozhodnutích. „Chválu moudrosti“ najdeme hned v první kapitole knihy Přísloví:
Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svoje slova: Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Bohem si nezvolili, nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu ze zlého.“
Zobrazení moudrosti jako ženy volající na ulici je výmluvné a velmi podmanivé, a to jej ani nečteme v originálních hebrejských verších. Vidíme, že moudrost není skryta, ani pro tzv. obyčejné lidi. Že není určena jen vyvoleným či osvíceným, jako je tomu u mnoha jiných filosofických či náboženských systémů. Je veřejně dostupná každému. Také ale vidíme, že přestože je „na ulicích a náměstích“ dostupná každému, ne každý toho využije, ne každý na její volání reaguje správně. Těch nesprávných reakcí je celá řada a možná je všichni, bohužel, až moc důvěrně známe: moudrost a její domlouvání odmítáme a znevažujeme, nedbáme na ni, radám se vyhýbáme, jsme k ní neteční a poznání nenávidíme. Moudrost sama nás takové vidí jako prostoduché posměvače a hlupáky. Ovoce tohoto životního postoje a konce takového života jsou také barvitě popsány: strach přicházející jako ničivá bouře, bída přicházející jako vichřice, soužení, tíseň a smrt. „Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost“. Nevyhnutelně přijde čas, kdy už bude pozdě některé věci napravit: „Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat, a nenaleznou, protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Bohem si nezvolili“.
Tolik tedy k varování, které nám dává moudrý Šalomoun skrze obraz volající paní Moudrosti. Nyní zaslíbení těm, kdo varování vezmou vážně, hlas moudrosti chtějí slyšet, přes ostatní hluk „na ulicích a náměstích“ se do něj zaposlouchají a zařídí se podle jejích rad. Ale nechejme paní Moudrost, ať nám to zopakuje sama: „Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu ze zlého“.
Stanislav Lorenc, duchovní Křesťanského společenství K.Šenov