Začíná nám jedno z nejhezčích období v roce. Máme před sebou léto, prázdniny, dovolené, výlety, koupání… Přestože víme, že toto krásné období skončí, kdo by na to nyní myslel a dělal si s tím hlavu. Proč si kazit začátek prázdnin pomyšlením na začátek školního roku v září. Proč si kazit začátek dovolené u moře pomyšlením na první den v práci po dovolené a představou nakupené práce. Zřejmě i zodpovědný člověk v těchto okamžicích žije „tady a teď“. A snad ani nelze říci, že je to špatně. Přesto nastane okamžik, kdy s blížícím se koncem prázdnin či dovolené musíme začít počítat. Jinak se dostaneme do problémů.
Výše napsané neplatí jen o prázdninách a dovolených, ale o všech životních fázích. Je moudré počítat s tím, že vše v našem životě je jen dočasné. Vědomí konce nám může pomoci dobře využít omezený čas – nejen tedy o prázdninách a dovolených, ale v době vzdělávání se, v produktivním věku, při výchově dětí (například všichni přeci víme, že základy osobnosti dítěte formujeme do tří let jeho věku) či v době, kdy jsme ještě zdraví a silní… Jinak se dostaneme do problémů.
Výše napsané však neplatí jen o prázdninách a dovolených, neplatí jen o všech životních fázích, ale platí o životě člověka jako celku. I zde nám vědomí konce – smrti – může pomoci dobře využít omezený čas. Jinak se dostaneme do problémů. Většina z nás tento omezený čas věnuje budování si dobrého mínění o sobě, budování si pomníku vlastní dobrotě: skrze vzdělání, pracovní úspěchy, sportovní úspěchy, společenské úspěchy, vlastní počiny… Ale je to opravdu to nejdůležitější, je to opravdu ono dobré využití omezeného času? Jsem přesvědčen, že není. Nejdůležitější v tomto životě je dát do pořádku svůj vztah s Bohem, vyřešit svůj hřích, a to skrze Pána Ježíše Krista. Vše ostatní je honění se za větrem a pomíjivost. Proč pro honbu za pomíjivými věcmi ztratit věčnost?
(Zde dovolte malou vsuvku, ve které vysvětlím to zdánlivě „zastaralé“ slovo hřích: hřích zdaleka není jen nějaké jednotlivé morální provinění, kdy člověk zalže, podvede nebo někomu ublíží. Hebrejský i řecký význam slova hřích je „minutí se cílem“. Hříchem tedy není jen jednotlivé morální selhání, ale hříchem je především způsob života, kdy člověk „mine cíl“, který mu Bůh připravil - a jednotlivé hříchy jsou toho následkem. Hříchem je celý bezbožný život, tedy život bez Boha. Člověk může cíl trefit, nebo minout. Trefit cíl můžete jen jedním způsobem, minout cíl můžete na tisíce způsobů. Tím cílem je vztah s Bohem skrze Ježíše Krista.)
Ježíš vyprávěl učedníkům podobenství o jednom bohatém člověku, který měl opravdu bohatou úrodu. Ten člověk přemýšlel, co s tak hojnou úrodou udělá, když nemá, kde ji uskladnit. A napadlo ho, že zboří stávající stodoly, postaví větší a tam shromáždí všechno své obilí a zásoby. Z toho nápadu se radoval a užíval si uspokojení z toho, že má nyní vystaráno na mnoho let, může odpočívat a užívat si. Bůh mu však řekl: „Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?“ A tento příběh Ježíš uzavřel poučením, že přesně tak je to s KAŽDÝM, kdo si zakládá na tom, co zde na zemi vybudoval - kdo si hromadí poklady zde na zemi, ale není bohatý v Bohu.
A dále Ježíš povzbuzuje své učedníky, aby nepropadli starostem o to, jak se zajistit zde na zemi, ale aby na prvním místě hledali Boží království a jeho spravedlnost – a že ty ostatní věci, kvůli kterým se trápí pohané a horlivě o ně usilují, jim budou přidány. Ježíš zde – řečeno moderním jazykem – vysvětluje otázku životních priorit.
Přeji vám požehnaný letní čas a spolu s ním přeji vám i sobě, abychom nebyli jako ten blázen z Ježíšova příběhu.
Stanislav Lorenc, kazatel Křesťanského společenství K.Šenov